Scenáristka, moderátorka, herečka a stand-up komička Lucie Macháčková je jedna z mála lidí z České republiky, která vystupuje se svojí show i v zahraničí. Vytvořila vlastní kurz vtipného psaní a také učí lidi zbavovat se strachu z vystupování na veřejnosti a pomáhá jim k tomu, aby uměli mluvit profesionálně. Nejradši vtipkuje o životě nezadané třicítky a chystá první českou Znak-up Night pro neslyšící.
- V rámci stand-upu vystupuje pravidelně na Prima Comedy Central a spolupracuje s internetovou televizí Mall.tv. Máte témata, která ve stand-upu preferujete a naopak ta, kterým se vyhýbáte?
Ráda mluvím o tom, co mě baví, inspiruje a co hýbe mým světem, co prožívám. Vztahy, práce, kultura, svět kolem mě. Mám hodně veselou moravskou rodinu, takže často mluvím o nich, o svém dětství a zážitcích z cest. Jsou to takové postřehy (občas) nezadané třicítky, kterou baví život a která ráda baví lidi kolem sebe. Nevyhýbám se žádnému tématu, ale moc se nevěnuji politice – není to zkrátka moje téma.
- Jak dlouho se stand-upu věnujete a jak jste se k tomu dostala? Máte nějaký vzor?
Se stand-upem jsem začala v roce 2014. Během studia scenáristiky jsem strávila nějakou dobu v Británii, kde jsem žánr stand-up comedy poznala. To byl rok 2010 – v té době jsem věděla, že existuje Nastojáka, ale nikdy jsem nebyla na žádném představení a nijak se o to nezajímala. Ve Velké Británii mě ten žánr ale úplně uchvátil, začala jsem chodit do comedy clubů, koukat na to v televizi. Když jsem se přestěhovala do Prahy, začala jsem chodit na české stand-up představení uskupení UndergroundComedy a zároveň jsem začala chodit na anglické shows expatů žijících v Praze. Obojí mě moc bavilo. V červnu 2014 jsem se odhodlala zkusit to poprvé sama. Neměla jsem od toho žádné očekávání, bylo to spíš z hecu, ze zvědavosti. Při prvním vystoupení mě zaskočily dvě věci – jak je to těžké a jak je to skvělé. Byla jsem odhodlaná to zkusit znova a znova – v češtině i v angličtině. Nikdy jsem si nemyslela, že tento “koníček” přeroste v kariéru a bude tvořit tak významnou část mého života. Ale jsem za to moc vděčná – myslím, že není nic krásnějšího než rozesmát lidi a zlepšit jim tak den. Nemám žádný “vzor,” ale sleduju a obdivuju spoustu komiků – třeba Ilizu Shlesinger anebo Simona Amstella.
- Kde berete inspiraci pro své stand-upy?
Všude. Svět je zábavné a inspirativní místo – ráda si hraju se slovy a hodně často mě inspiruje třeba něco, co zaslechnu v metru anebo novinový titulek. Myslím, že k tomu, aby byl člověk dobrý komik, musí být hlavně dobrý pozorovatel a umět si všímat drobných absurdit všedního dne.
- V současné době připravujete první českou stand-up show tlumočenou do znakového jazyka. Co vás k tomuto činu vedlo? Umíte sama znakovou řeč?
Znakový jazyk neumím, ale chtěla bych se naučit aspoň nějaké základy. Moje bývalá spolužačka Bára Voráčová pracuje v neziskovce Tichý svět, která neslyšícím pomáhá – slovo dalo slovo a společně jsme upekly Znak-up Night, která se koná už 7. května v RockCafé v Praze.
- Kromě stand-upu připravujete také workshopy, ve kterých učíte lidi zbavit se trémy, zvládnout nervy a naučit se mluvit na veřejnosti. Trpíte vy sama někdy trémou? Jaká jsou tři nejdůležitější pravidla, jak zvládnout trému?
Každý má trému. Je to normální, přirozená věc a nevyhýbá se ani profi řečníkům a stand-up komikům, kteří to dělají desítky let. Je potřeba se nesnažit trému “porazit,” ale umět sám se sebou pracovat tak, aby vás tréma neochromila a neparalyzovala, ale naopak motivovala a dodala energii. Tomu, jak to udělat, se věnuje celá jedna kapitola mého workshopu, ale základní pravidlo zní: nepodceňte přípravu, naučte se znát a respektovat svoje tělo a dobře se rozmluvte! A bacha, dát si panáka před vystoupením určitě nefunguje:)
- Kde vás lidé mohou vidět naživo?
Pravidelně vystupuju v Praze v divadle Royal a v klubu RockCafé, kde máme show skoro každý pátek. Jezdím ale i všude možně po České republice i do zahraničí – brzy chystáme i výjezd do Londýna pobavit Čechy a Slováky, kteří tam žijí. Vystupuji nejčastěji se souborem UndergroundComedy.
- Jste scenáristka, moderátorka, herečka a stand-up komička. Máte vůbec čas na osobní život?
Všechno, co dělám, mě ohromně baví a dělá mi to radost, takže mi ani nepřijde, že bych byla nějak moc vytížená. Ale je fakt, že s touto profesí dostává osobní život občas na frak – často mám představení po večerech desítky i stovky kilometrů od svého bydliště a pak se vracím domů pozdě v noci, pracuji i o víkendech. Ale je důležité udržet v tom nějak balanc, nejen aby se z toho člověk nezbláznil, ale také aby nezapomněl “zažívat věci,” a měl inspiraci psát nové materiály.
- Co ráda děláte ve volném čase?
Hodně sportuju, věnuju se závěsné akrobacii na kruhu, šále a strapsech. Je to moje velká láska, jsem duší cirkusačka – mám i sportovně zaměřený Instagram (@lucielotka). A když zrovna někde nevisím zavěšená hlavou dolů, tak ráda trávím čas se svými přáteli a kocourkem Archiem. Mám ráda pěší turistiku a pravidelně vyrážím na svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela – letos půjdu už počtvrté. Člověk si přitom občas sáhne na hranici svých fyzických sil, ale krásně si vyčistí hlavu a urovná myšlenky.
- Pocházíte z jižní Moravy, nestýská se vám někdy po rodném kraji?
Pořád! Jižní Morava je krásný a veselý kraj, žije tam celá moje rodina a já se tam vždycky moc ráda vracím. Zároveň si ale moc užívám život v Praze a určitě se neplánuji stěhovat zpět.
- Působíte velmi mladě a svěže. Je to tím, že se stále smějete nebo máte nějaký jiný trik?
Žádný trik nemám 🙂 Vlastním ostudně málo beauty přípravků a nejvíc používám obyčejnou modrou Niveu. Takže to musí být nejspíš tím smíchem!
Lucie Macháčkové se ptala Marie Horovitzová
