Každý člověk je odlišný, díky minulosti, zkušenostem, výchovou a proto je důležité ve vztahu se poznat a umět to spolu.
Komunikace
To je nejdůležitější ve vztahu. Svého partnera nejvíce poznáte, díky komunikaci. Většina z nás dělá chybu, naznačujeme pohybem, chováním, mimikou že nám něco vadí, chybí, potřebujeme ale jen čekáme na zpětnou vazbu, které se většinou nedočkáme. Vytváříme si pak v hlavě domněnky, začneme vyvádět a máme tu hádku. Ale proč?
Jak může váš partner, vidět do hlavy, co cítíte, potřebujete, po čem toužíte, když sami, to taky nevidíte? Takže, když se nás zeptají co nám je, tak my stále čekáme na tu vazbu, bud mlčíme nebo řekneme ,,nic“. Ale takhle, by byly hádky na denním pořádku.
Proto, chce to mluvit upřímně na rovinu a nechodit kolem horké kaše. I když někdy je problém říct své pocity, protože nevíte, jak bude reagovat ale za zkoušku nic nedáte a hlavně, ve vztahu jsou na to dva, nemůže být jeden. Já tomu říkám ,,časovaná bomba“, vy jste ale ve vztahu, ne ve válce.
Kompromis
Měli by se dělat kompromisy ale zdravě. Každý by měl být sám sebou a ústupky by měli být pro oba prospěšné. Pokud chcete, aby bylo jen po vašem, tak se ve vztahu vzdalujete a přiděláváte si další problémy a hádky.
Jestli dlouhodobě, oba budete dělat kompromisy, poznáte, jak moc jste schopný druhého naslouchat, být empatičtí a chápat význam vztahu. Je jasné že to nejde pokaždé, proto že nemusí být nálada nebo byl špatný den v práci, ale když už, tak aby ten druhý viděl že pro vás jeho/jí názor i vztah je cenný.
Ovládání
Žádná situace není tak špatná, aby se nemohla ještě zhoršit. Negativní situace se vždycky zhorší tím, že umožníme negativním emocím, které nás plní, aby se množily. Když jsme plný negativních emocí, šíříme je dál a tím si nikdo neuleví ale spíš ubližujeme blízkým.
Vydržet pod stresem bez toho, abychom ho ve zlém šířili na své blízké, je těžká ale důležitá vydrž ve vztahu. Když to nedokážete vydržet, tím ničíme nejen vztah ale i toho druhého. Z toho vyplývá, že ničíte i ten provaz, co vás spojoval.
Pochopení
Všichni děláme chyby. Všichni občas zraníme i své blízké, které máme rádi. Místo abychom druhého ocenili, podpořili, objali, políbili, tak místo toho druhého zesměšníme, odradíme a odstrčíme. Nikdo není dokonalý a chybami se člověk učí. Kdo si myslí že je dokonalý, tak nedokáže přiznat svojí chybu, neomluvit se a neopravit jí.
V budoucnu už víte, že tu chybu jste udělali a jaké to mělo následky. Proto se snažíte to neopakovat, už jste tu chybu napravili a když ne, ničíme mnohem víc než jen váš vztah. Vím, že se občas všichni zlobíme na druhé, protože dělají věci, se kterými se neumíme smířit, ale jsou jiní než my. Co nedokážeme pochopit, zkusme alespoň přijmout.
Důvěra
,,Důvěra je jako zrcadlo, můžete ho spravit, když je rozbité, ale stále můžete vidět trhliny v poničeném odrazu.“ Důvěra je všechno, přednost, důkaz lásky. Víc už nejde dát blízkému. Z absolutní důvěry vychází Dalajlama.
Říká, že jsou jen dva druhy problémů. Ty, které mají řešení, a ty, které nemají řešení. Pro ty, které mají řešení, je zbytečné se trápit. Pro ty, které nemají řešení, je také zbytečné se trápit.
Důvěra v druhé představuje právě toto : Důvěra je testerem druhého člověka. Důvěra je být někomu moc, aby Tě zklamal, ale současně věřit, že to neudělá. Zklamání důvěry je jeho problém, ne náš. Osoba, která Tě skutečně miluje, Tě totiž nikdy nezradí, bez ohledu na výhodnost situace, která se jí nabízí.
Být zklamán osobou, které důvěřuješ, je ta nejjednodušší odpověď na otázku: Opravdu mě miluješ? Je to odpověď, která se vyjadřuje beze slov. Činem. Láska totiž není o tom, jak moc říkáš „Miluji Tě“, ale jak moc dokazuješ, že je to pravda. Důvěřovat znamená nevěřit slovům, ale činům.
